Doporučujeme: Snadné sdílení souborů | Bazar | Zkracovač dlouhých adres | Stahovač videí z YouTube | Služby pro Váš web | Italo.cz | TV program

láska je kurva-každého sundá aneb musim se vypsat – potřebuju se trošku vypsat, láska je užasná i umí strašně bolet !

láska je kurva

Datum: 26. 5. 2021 17.41 | Autor: jatom | 279× | Kategorie: Nezařazeno | Komentáře: 0

každýho sundá, aneb potřebuji se aspoň vypsat !

je tomu přes 3 mesice, kdy sem si zalozil Tinder a jeden nudný sobotní vecer, mi tam napsala jedna skvelá holka jménem Týnka, napsala něco s narážkou na muj popis v profilu a pak neco k tomu, ze je skoda že jsem tak daleko. Já jí hned odepsal, začli jsme si psát a za malou chvilku už bylo víc než uplně jasný, že to je naprosto jiná komunikace než všechny které tam doposud probíhaly s jinýma holkama. bylo to něco jiného a strašně fajn se nám spolu psalo. netrvalo to dlouho a z Tindru jsme se přesunuli na whats app, komunikace probíhala fakt skvěle, řekli jsme si něco o nás, o našich životních situacích, jak na tom jsme čím jsme si prošli, co chceme a co hledáme a za chvíli už jsme si volali. Kristýnka mě strašně okouzlila svým chováním, svýma myšlenkama, pohledama na život, svýma názorama a myslel jsem si že je fajn holka. komunikace byla opravdu super a smyslná, když navrhla že by se se mnou chtěla potkat a dát si na benzínce kafe, neváhal sem ani chvíli a hned jí chtěl poznat. bohužel dálka 212km nám nedovolila jet hned, tak jsme si to domluvili napul cesty v Teplicích a že se tam potkáme další den. Ještě mezi tím jsme si volali a vše opravdu nasvědšovalo tomu, že to bude fajn schuzka.

Moje situace byla taková že jsme se s manželkou rozešli a řešili rozvod, ale bohužel jsme spolu žili pod jednou střechou. sice každý ve svém pokoji, skoro jsme spolu nemluvili, krom ahoj a standartních věcí skoro nic. ale pořád pod jednou střechou. To jsem ale Kristýnce řekl hned a věděla na rovinu jak to je.

i přes všechny zákazy o cestování které v té době mezi kraji platili, jsme oba tak strašně chtěli, že jsme si každý napsal čestné prohlášení s tím že jedeme se psem na veterinu.
Jeli jsme ! když jsme jeli tak jsme si volali a psali o tom aby sme věděli, kdo je jak daleko a jak nám ubíhá ceta. Napětí a vzrušení bylo obrovské a když jsem dorazil ke Kauflandu kde jsme nakonec měli schuzku místo benzínky, chvilku jsem na ní musel čekat, ale za chvíli dojela a začlo to. Byl to přesně ten moment kdy jsem jí spatřil na živo a věděl sem že ano, to je ona, to je ta skvělá holka se kterou si píšu a volám, je sympatická, má nádherný očí, úsměv na rozdávání, má strašně milou tvář a to mi úplně stačilo. To a víc jsem nepotřeboval. Jestli má 50,60,80,90 kilo mi bylo úplně jedno, už sem byl okouzlenej a víc sem nepotřeboval.

Strávili jsme spolu asi 3 nebo 4 hodiny v autě, chvilku jsme se šli projít i kolem Kauflandu s mým psem, kterého jsem kvuli te veterine jako bral s sebou. Milovala psy, sama měla doma nádherného ,,pana Brauna,, což vzniklo až dýl, takže Badíska.

v ten den jsme si tam řekli spoustu věcí, bylo nám krásně, tedy mě moc a ona mi to aspoň tvrdila že jí taky bylo krásně se mnou, že se jí líbim, sem sympaťák atd. a taky jednu věc která pro mě byla ta duležitá a zásadní, řekl jsem jí ať si uvědomí, že jestli do toho pujdeme, tak už nebude cesty zpět a ona řekla že ano že si to uvědomuje.

i po tom co jsme odjeli každý zase domu, jsme si nepřestali volat a psát, ba naopak se to jen stupňovalo a celé to gradovalo, několika hodinové telefonáty, v noci z práce po nocích z domova, před prací i po ní. stále jsme si psali a říkali si co jeden dělá a co bude dělat a co dělá ten druhý a jaké má plány a povídali jsme si o našich cílech a snech a o tom co kdo má rád a tak ruzně vše co nám přišlo duležité i neduležité. Ale bylo to nádherné, nemužu psát a popisovat její pocity, protože je neznám a i když mi je říkala nemužu dnes už věřit tomu že to byla pravda. ale moje pocity byly užasný, najednou tu byl někdo komu na mě záleží, kdo mě poslouchá, komu vyprávím a ono ho to zajímá, kdo se mnou chce dělat ty věci co jí říkám a podporovat mě v tom i když jsou to třeba kraviny a naopak mě zajímali všechny věci co mi vyprávěla a strasne sem po ní začal toužit, toužit po tom být ten její partner, být ta její opora v životě, stát při ní v ruzných životních sytuacích a pomáhat jí. protože jsem cítil že přesně to ona chce dělat pro mě a cítil sem v ní obrovskou oporu, porozumění a strašně moc lásky.

čas šel dál a my se viděli další víkend a další vikend a byly jsme v těch teplicích vlastně třikrát, pak jsem byl několkrát za ní, i ona byla u mě a všechno bylo krásné, nebyl žádný problém a já začal cítit že to je baba se kterou má ten život smysl a že to je žena se kterou chci být ať to stojí co to stojí. všechno mi zapadalo a to jak se ke mě chovala, to jak mi vše sama od sebe říkala, nic mě netajila a říkala mi to protože mi to sama říct chtěla, to mě dodávalo pocit že jsem pro ní v životě číslo jedna. No a když máte takovýhle pocit, chcete dát ten samý pocit i vy partnerovi, aby se cítil stejně krásně a aby věděl i on že je pro vás to číslo jedna.

Starosti a věci denního života jsme měli oba a oba jsme stále museli něco dělat a něco řešit, přes to všechno jsme na sebe stále mysleli, neb aspoň telefonáty a psaní je toho dukazem. čas šel dál a já najednou byl zamilovaný až po uši a i ona mě tvrdila že jsem ta láska jejího života, psala mi jak tohle nikdy nepoznala, vyprávěla mi o kamarádkách jak jí tvrdí že je uplně jiná a jak vypadá zamilovaně a v ten moment sem sa začal strašně bát, že když to tak rychle přišlo zas to muže rychle odejít. Ale ne Kristýnka mi tvrdila že ne že to je opravdové a že se nemusím bát a že ona to ví a je o tom přesvědčená a že jako celek, jako pár to zvládneme, že když budeme oba chtít překonáme vše. já si nebyl uplně jistý, moc sem tomu věřil ale přesto jsem byl trošku opatrný a neprojevoval ty city natolik a nehýřil slovíčkem ,,miluju tě,, i když to tak bylo a je a na chování to šlo poznat.A dnes si to moc dobře uvědomuju že jí stále miluju!

jsem takový docela přemýšlivý typ a často jsem říkal nějaké vize, plány a další věci. Kristýnka mě ve všem poslouchala a říkala mi co si myslí a co se jí na tom líbí a co ne a v podstatě mě strašně dodávala sílu a chuť jít dál. Sposty mých názoru si vzala za své a řekla mi že to tak taky chce. I já si vzal spousty jejich názoru za své a třeba to že sem nikdy nechtěl mít děti, neplánoval jsem je a nic mi to nikdy neříkalo, neměl jsem do teď ani duvod nad nima přemýšlet, i když už je mi skoro 31, tak sem je nechtěl, ale najednou s Kristýnkou sem se rozmyslel, dyť je to tak užasná žena, tak moc jí miluju a ty děti bych s ní za nějaký čas klidně chtěl.

čas běžel, všechno bylo stále fajn, i když nějaké drobné problémi hlavně co se týče mojí manželky v baráku byly, nebylo to nic závažného a vždy jsme si to voláním a psaním vynahradily. poznal jsem jijí skvělé kamarády a kamarádky, kolegyně i její mamku a lidi co byly moc fajn a příjemný. Cítil sem a dokázal sem si uplně představit že ten náš společný život bude se vším všudy a plnohodnotný takový jaký si ho sním a představuju.

on ti totiž osud moc šancí v životě nedá a já sem cítil že tohle je ta šance největší. Strašně sem cítil jak mě miluje, nevím proč, asi tím jak mi vše říkala a dávala mi pocit ve všem prvenství a to mě prostě přesvědčovalo o tom že to tak je a nemuže to být jinak.
I tím jak mě představila a seznámila se všemi kamarády, jak se ke mě chovala, jak když sem přijel tak sem měl připravenou svačinu a koupila mi mojí oblíbenou drahou krabičku davidovek, kterou jsem si standartně nekupoval. Nebo stírací los jen tak pro radost, nebo pro to abych vyhrál vrtulník a byla ta vzdálenost kratší. No a já se samozřejmě snažil aby i ona se cítila se mnou opečovávaná a šťastná. když přijela s kamarádkou nakoupil sem jídla(protože nebyl čas je vařit) dělal sem jim kávy, staral se o to aby měli fajn a hezké ubytování, Kristýnce jsem sehnal a opravil nové auto, které jsem prve chtěl koupit já sám, ale když sem viděl její fábinku v tom stavu v jakém byla a věděl jsem že mám teď v plánu i jiné investice, nechal sem jí ho. Zařídil sem přepis a nechtěl ani korunu dopředu, proč? dyť je to moje holka kterou miluju a vřím jí...Jasně nebyl tam žádný problém, to až teď zpětně vím, že vše nemusí být tak jak vypadá a že spousty věcí muže být klam.

Ale myslím si stále, že tak to má být a tak se k sobě partneři mají chovat, přeci když dělám někomu radost, a vím že se mu to co dělám líbí, dělám to pak sám od sebe a rád, protože vím že toho parnera potěším a tak to přeci chci.

V tom velmi krásném ale krátkém vztahu jsem toho zažil strašně moc krásného, měl sem skvělé pocity a stavy, snažil jsem se i aby Kristýnka byla šťastná a měla ty samé stavy co já, i když já se vlastně nesnažil, jen jsem se choval tak jak se chovám vždycky a ona mi říkala že to je ono, že to se jí líbí. To jakej jsem a jak se chovám.

Tolik zpráv, tolik telefonátu a do toho plánování budoucnosti, jak to budeme dělat, kde se potkávat, kde pracovat, jak nepřijít o kamarády když by se přestěhovala ke mě, jdou dva poloviční uvazky? jeden tady a druhý tam? mužeme spolu být týden a týden bude pryč? nebo jak to dělat a o tom všem jsme si povídali, kdy chceme mít děti, jakou barvu gauče a i takové kraviny co neměli uplně vážnost.

z její mysli mi dala myšlenku kterou jsem vzal za svou, dyť i ten kamioňák je celý týden pryč a doma je jen na víkend a přesto takové vztahy fungují. Ano to je pravda. Takže sem věděl že to prostě spolu nějak zvládneme a pokud k sobě budeme stále takový jaký jsme byly a budeme jeden druhému dodávat ten pocit prvenství a jistot tak to muže uplně v pohodě fungovat.

strašně jsme se jeden druhému přibližovali a čím víc jsme si volali a psali a byly spolu tím to aspoň na mě pusobilo tak, že to je opravdu ta partnerka, kterou jsem do života chtel a strašně si jí přál a celou dobu jsem jí vlastně hledal. I kristýnka se mě několkrát ptala kde jsem celou dobu byl a že jsem vlastně ten kterého si celou dobu přála mít po svém boku a když mi třeba povídala a vyprávěla o svých ex, o tom co jí prováděli a jaký byly, jak se chovali, tak sem přesně věděl že ja takový nejsem a že bych to či ono nikdy neudělal.

Mám sposty krásných zážitku za ten krátký čas, a vubec nemluvím o sexu, ktery byl ale taky užasný, ale mluvim o tom jak jsme si spolu třeba vařili, jak jsme společně uklízely aparman, jak sme večer leželi v posteli a povídali si, jak jsme si společně četli povídky, nebo jak jsme spolu nakupovali a lidi na nás koukali jak jsme krásný pár, jak jsme grilovali s jejíma kamarádama, jak tohle všechno bylo intenzivní a krásné, jak jsme jeden jezdili za druhým nebo na pul cesty a těšili se na sebe. Tohle je štěstí, které někoho možná nikdy nepotká a jiného jenom jednou nebo dvakrát za život. A mě už to potkalo, tak mam asi vyčerpáno ... :-(

Já jsem ještě rak a nevím kdo z Vás zná partnerský horoskop raka, ale rak je v těchhle vztahových věcech hodně citlivý a vnímaví a na mě ten horoskop i docela sedí, nejsem sobec ale potřebuju lásku. Pravou lásku.

Tak a teď pomalu konec toho všeho krásnýho a užasnýho co sem miloval a nechtěl to nikdy ztratit.

Měli jsme se viďet, Kristýnka za mnou měla přijet na prodloužený víkend, já jí zamluvil i ubytování, protože u mě doma to kvuli manželce se kterou sice nejsem ale jsem pod jednou střechou stále nešlo. Vše jsem si dmluvili a já už měl i vymyšlený program a těšili jsme se na sebe, jenže přišli den před tím , nebo snad několik hodin před tím než měla Kristýnka přijet nějaké změny v práci a já musel volný prodloužený víkend být v práci a ještě sem v sobotu musel jít do autoškoly atd a prostě se to začlo komplikovat a já věděl že kdyby přijela, skoro si mě neužije a akorát bude naštvaná že je v podstatě sama na penzionu dost daleko od svého domova uplně zbytečně. tak jsem to bohuželmusel zrušit a to Kristýnku dost mrzelo, né že by mě to nemrzelo, bylo mi to strašně líto a nechtěl jsem to do poslední chvíle zrušit, ale opravdu to nešlo jinak. no a přesně tady v tenhle moment nastal první bod zlomu a od te doby její láska ke mě začla slábnout, nevím proč když jsem se nijak nezměnil, nezačal se chovat jinak ani nic sem jiného neudělal, ale stalo se to, najednou už jsme si skoro nevolali, snídaně s její kolegyní se kterou byla celou noc v práci jí byla přednější než telefonát se mnou, psaní si začlo ubírat na intenzitě a já v té hlopé době měl zrovna nějaké kšefty a začli mi stavět plot a musel sem vozit materiál a neměl jsem skoro čas se ani najíst ani si na cigáro sednout a tak sem i já neměl moc času si přes den psát nebo volat, opravdu jsem byl v jednom kole. Ale tohle trvalo jen pár dní, nebylo to měsíc ani dva.

Když najednou sem uplně cítil jak to jde dolu a jak to strácí na své síle a najednou se mi to začlo rozpadat pod rukama a neměl sem vubec možnost to zastavit. Nic jsem neudělal a najednou už byly zprávy typu asi ti nemam co psát, pišu jen z povinosti atd atd, sakra néééé dyť já jí tak strašně miluju a ona mě už ne? To přeci neni možný za těch pár dní aby to takhle spadlo? Néeeee

pak jsem ještě několikrát navrhnul, že pojedeme třeba jen na den nebo odpoledne za sebou do Teplic, nebo že jen na den nebo odpoledne přijedu, sakra je to láska mého života a já si jí nechci nechat utéct a vím na milion procent že jí strašně miluju, proč už mě nechce? co se tak hrozného stalo? Dyť jsme si slíbili že to spolu zvládneme, že jeden bez druhého nic nedokážeme ale spolu ano, tak jak to mám udělat když ten kočár teď tlačím už sám a ta chuť z druhé strany už tam není...Je to vubec možný? mohla jí ta zamilovanost tak rychle přejít? Bylo to opravdu takové jak mi psala a slibovala? nebo je tam už jiný chlap co ťuká na dveře? co se stalo, proč to tak rychle z její strany přešlo a zkončilo? Když jsme si několikrát slíbili a řekli že i když to bude těžké že to zvládneme a že to spolu překonáme...Jeden nikdy nic nezmuže a jestli je to tak že jen nemá chuť jíz a bojovat za lásku a své štěstí, tak to ho nikdy nenajde, přeci v životě neni nikdy nic snadné, ale kdo nebojuje nemuže přeci vyhrát...

říkám si spousty věcí a spousty přísloví mě napadají, dyť i v těch písničkách to někdo spívá, šel bych za štěstím světa kraj....To štěstí je přeci mít skvělou partnerku, být jeden pro druhého oporou, starat se o sebe, trávit spolu hezké časy, ale tady je ale i ty zlé časy...Ta opora v dobrých časech neni zapotřebí, tu člověk potřebuje v časech špatných a to je prostě tak...

Strašně moc sem se nalákal, strašně moc sem tomu věřil, doufal v to že to je ono, že to je konečně to co sem si celý ten krátký život přál a myslel jsem si že jsem našel tu partnerku a strašně moc sem děkoval někam do nebes že mi to ten osud naďelil...Jenže dnes je jen stezk, slzy, a strašné stavy, stavy kdy člověk cití že jeuplně na dně, kdy si myslí že ta láska už nikdy nepřijde a nemá ani chuť už žádnou hledat, láska je kurva a strašně umí ubližovat, hlavně když jí člověk věří...a nejvíc trpí ten kdo miluje opravdu, ten kdo tomu dá maximum a není to oboustranný, to je pak fakt PEROS.

Když bych měl mít jedno přání,přeju si ten vztah znovu, přeju si ho moc takový jaký byl a jak sem ho tady poposoval a vyprávěl v začátcích, dal bych do takového vztahu vše a vím že když by to bylo i z druhé strany opětované že by to zvládlo vše, dálku, dobu než budu majetkově vypořádán, vše...Protože vím že když dva chtějí, pak věcma dokážou hýbat a když si sou oporou je vše snažší, ale prosím strašně moc, nikdy už nechci zažít tu druhou stranu lásky, když někdo po týdnu dokáže přestat milovat, ztratí chuť a druhý to má táhnout sám a trpět...To ne, nikomu to ani nepřeju, je to fakt hnus.

Byla to vlastně oboustranná láska? nebo to bylo z její strany jen pobláznění? vím že je skvělá a furt věřim že si jednou řekne že měla bojovat a měla se za tu naší lásku víc snažit, ale taky vím že tohle si muže uvědomit až tehdy když se dostane do opačné role, třeba do tý ve který sem teď já, nebo když si najde nějakýho blba a nebude s ním šťastná, nebo když jí někdo bude dělat ve vztahu dusno a nebude to po nějakym čase ono. Jenže to už bude pozdě , a to mě strašně mrzí.

Přijít o něco tak krásného a tak intenzivního jen tak.

potřeboval sem to ze sebe nějak dostat, nevím jestli mi to psaní uplně pomohlo, spíš moc ne, ale musím být pozitivní tak jako celý život sem a věřit v lepší zítřky a jít si za svým snem. A muj sen je takový jak sem Vám moji nejlepší holku nahoře popsal.

Přes to všechno co jsem Vám tady teď popsal mám stále ten pocit že ty 2,5 měsíce byly ty nejkrásnější v mém životě a chtěl bych je znovu a hned, ale nevím jestli bych chťěl ještě někdy tak trpět jako posledních pár dní...

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: